zkřížený příd. takový, kt. byl zkřížen n. se zkřížil: z-é nohy stolu; stav. z-é dveře zborcené, zkroucené, nedoléhající do zárubně; log. z-é pojmy u kt. jen část rozsahu jednoho pojmu se kryje s pouhou částí rozsahu druhého pojmu; → podst. zkříženost, -i ž.; — v. též zkřížiti, z. se