zkřížiti dok. (3. mn. -í, rozk. -křiž) 1. (co) ke křížiti 1, 2, 4: z. ruce pod hlavou, na prsou; šátek přes prsa zkřížený; z. zbraně, meče, přen. utkat se jimi v boji, kniž. utkat se v slovní půtce; přen. nikdy (s ním) zlého slova nezkřížil (Maj.) nedostal se s ním do hádky; z. s někým pohled, zrak střetnout se pohledem; – řidč. značkovaná cesta zkřížila silnici; z. cestu, dráhu někomu postavit se mu do cesty, přen. překazit mu jeho záměry; – z. něčí záměry, plány zmařit, zhatit, překazit 2. (koho, co s kým, čím) ke křížiti 5: z. koně s oslem; z. žito s pšenicí; jaz. z. vazby zkontaminovat; — zkřížiti se dok. 1. (~; s čím) ke křížiti se 1, 3: cesty, řetězy se zkřížily; zraky jejich se zkřížily střetly se; zbraně, meče se zkřížily bojovalo se jimi, kniž. vznikla slovní půtka; – zájmy církve se zkřížily se zájmy státu střetly se 2. ke křížiti se 4: biol. přirozené zkřížení