zkameněti dok. (3. mn. -ějí) 1. též *z. se (Heyd.) ke kameněti: ujde-li ti princezna, zkameníš i se služebníky (Erb.); aby ti jazyk zkameněl (Hál.) abys oněměl; stanula, jako by zkameněla; přen. země zkameněla mrazy ztvrdla na kámen; z. hrůzou, napětím strnout; úsměv zkameněl mu na tváři; geol. zkamenění soubor biologických, fyzikálních a chemických pochodů, kterými se odumřelý organismus uchovává v usazené hornině jako zkamenělina, fosilizace, petrifikace; – srdce její zkamenělo zatvrdilo se; zkameněl uprostřed těch hrůz (Jir.) stal se bezcitným *2. méně vhodně (koho, co) zkamenit 1: přen. léta ho zkameněla (R. Svob.) učinila kamenným; — ned. zkameňovati