zkaziti dok. (3. mn. -í, rozk. -kaz, trp. -žen) 1. (co, koho) ke kaziti; pokazit: sáhl do hodin a zkazil je; zkazila celý oběd; krejčí zkazil oblek špatně ušil; z. si zdraví, oči, žaludek; vzduch zkažený kouřem; mysl. z. psa pokazit ho špatným výcvikem n. špatným vedením; – z. někomu plány, útěk zmařit; z. si kariéru; viděl, že si to s ní nesmí z. (Hál.) ztratit její přízeň; nezkazí žádnou legraci; – špatní přátelé ho zkazili; všecky pražské služky jsou zkažené (Olb.) †2. (koho, co) uvést do zkázy (ve význ. 1), zahubit, zhubit, zmařit, zničit: nepřítel je zkažen (Tyl); já ho nezkazil, on se zkazil sám (Tyl); havěť sežrala a zkazila všecko obilí na polích (Erb.); kde nalezli knihu českou, hanebně ji zkazili (Svět.); — zkaziti se dok. ke kaziti se; pokazit se: voda ve studni se zkazila; jablka se v bedně zkazila; zkažená vejce; má zkažené zuby; počasí se zkazilo zhoršilo se; jeho radost se zkazila; – zkazila se ve světě; zkazil se na vojně