zklamaný příd. 1. takový, kt. se dožil zklamání: z. prosebník; z. hrdina (Ner.); holka se srdcem z-m (Svět.) 2. takový, kt. nebyl splněn, uspokojen; marný 1: z-é očekávání, naděje; z-á láska; z-á píseň vyjadřující zklamání; → přísl. zklamaně: z. se podívat, odejít, povzdechnout; z. protáhnout obličej; → podst. zklamanost, -i ž.: životní z. (Šim.); — v. též zklamati, z. se