zklamati dok. (1. j. -u, rozk. -klam, -ej) 1. (koho, 4. p.) způsobit někomu zklamání: dělníci byli zklamáni vývojem poměrů v republice; byl zklamán, že nic nenalezl; návštěva ji zklamala; kniha mě zklamala; odešel zklamán rozčarován, rozladěn 2. (co) nesplnit, neuspokojit (něco očekávaného, předpokládaného): z. něčí naděje, důvěru; z. očekávání 3. nemít úspěch; neosvědčit se, selhat 1: věda nezklamala; pokusy získat listinu zklamaly; sport. publ. útok v hokeji zklamal 4. poněk. zast. (koho, co) oklamat 2, podvést 1, ošidit 2: chytře matku zklamala (Tyl); zklamal nezkušené děvče (Pfleg.) svedl; zrak ho zklamal (Arb.) ošálil; to všechno byl přelud zklamaných smyslů (Ner.); — zklamati se dok. (v kom, čem; ~; řidč. s čím) dožít se zklamání: nezklamal se v něm; z. se ve svém očekávání, v nadějích, v lásce zmýlit se; zklamal se na celé čáře, trpce, šeredně; (poutníci) se zklamali s noclehem, na který se již těšili (Jir.)