zkrachovat, hovor. zkrachnout (min. -chl, -chnul, -chla, podst. -chnutí) dok. expr. krachnout II 2, 1 1. udělat krach, úpadek: banka zkrachovala; nejdřív zbohatl, pak zkrachl 2. utrpět úplný nezdar; zhroutit se 2: plán jim zkrachoval; o ledacos se pokoušel, ale všecko mu zkrachlo ztroskotalo; citově zkrachovat (Mah.); neos. zkrachne to praskne