zkušební, poněk. zast. zkušebný příd. 1. konaný, provedený na zkoušku (ve význ. 1): ekon. z. výroba; z. série; z. provoz; z. použití materiálu; sport. z. cvičení, střelba; dopr. z. jízda, let; polygr. z. výtisk 2. sloužící, určený ke zkoušení (ve význ. 1); vztahující se ke zkoušce (ve význ. 1): z-é jeviště (Šal.); ♦ být z-m (čast. pokusným) králíkem sloužit k vyzkoušení něčeho nového; tech. z. běh stroje; z. tyč, těleso, komora; z. přetlak; z. protokol; elektr. z. drát, plášť kabelu; z. napětí kterým se zkoušejí elektrické vlastnosti přístrojů ap.; sděl. tech. z. obrazec sloužící k seřizování správného obrazu v televizi, monoskop; chem. z. roztok, preparát kt. je podrobován zkoušce; odb. z. kámen prubířský, přen. měřítko znalostí, vědomostí, schopností; práv. z. doba nového zaměstnance v kt. se má osvědčit pro řádné přijetí; – tech. z. inženýr, technik kt. provádí zkoušení strojů a přístrojů n. dohlíží na ně; z. jezdec, pilot kt. provádí jízdní, letové zkoušky 3. vztahující se ke zkoušce (ve význ. 2): z. místnost, síň; z., z-ý (Ner., Rais) komisař člen zkušební komise; škol. z. termín zkouškový; z. plán, řád; z. období; z. komise; → přísl. zkušebně: z. spustit motor na zkoušku