zkušený příd. 1. takový, kt. má zkušenost, zkušenosti: z. poradce; z. agronom; málo z. sprinter; z. řečník rutinovaný; byl z-ější a moudřejší; z. v něčem zběhlý, obeznalý, obeznámený; poněk. zast. člověk světa z. (Něm.) znalý; byl písma z. (Sab.) 2. svědčící o zkušenostech: z., pátravý pohled; mít z-ou ruku dovednou, jistou; přen. mluví z tebe nezkušených sedmnáct let †3. zkoušený 2: těžce z. otec (Třeb.); — zpodst. zkušená, -é ž. 1. zprav. ve spoj. jít, vydat se ap. na z-ou za získáním zkušeností: táhnout světem na z-ou (Havl.); poslat do světa na z-ou; být na vandru čili na z-é (Nov.) †2. zkouška 4: za z-ou to stojí (Jir.); → přísl. k 1, 2 zkušeně: z. něco vyřešit obeznale, moudře; z. napsaná hra; – mluvit z.; → podst. zkušenost v. t.