zletilý příd. 1. takový, kt. dosáhl zletilosti; plnoletý: stát se z-m; být prohlášen za z-ého; z-á dcera; práv. z-é dítě †2. letitý: z. muž (Kramerius); z-é sosny (Čel.); → podst. k 1 zletilost, -i ž. práv. stav vzniklý dosažením zákonem předepsaného věku n. uzavřením sňatku: dosáhnout, nabýt z-i; — v. též nezletilý