zlobiti ned. (3. mn. -í) 1. (~; koho, 4. p.) popuzovat k zlosti, k hněvu: buď zticha a nezlob!; až do rána dítě zlobilo; všechno ho doma zlobilo hněvalo, popouzelo; každá lež ho zlobila; buď hodný a nezlob mne nerozčiluj; hoši ve škole zlobili učitelku; zlobil ho křik dětí dráždil; takovými špatnými výmluvami mě jen zlobíš hněváš 2. (koho, 4. p., kým, pro co) žertem předhazovat někomu někoho, něco; škádlit 1, dobírat si: dívky zlobily přítelkyni starým nápadníkem; zlobili ji pro její nesmělost 3. expr. špatně, nepřesně, nespolehlivě fungovat a tím vyvádět z míry: brzda, telefon, auto zlobí; dech mu neslouží a i nohy začínají z. (Jir.); dnes mě v noci zlobily zuby bolely; — zlobiti se ned. 1. (~; na koho) mít zlost, být naplněn zlostí, hněvem; hněvat se 1, horšit se 2: nevím, mám-li se smát nebo z.; snad by ses pro to nezlobil nerozčiloval, nevztekal; nezlob se na mne, ale já pospíchám; vy se na nás zlobíte? 2. (s kým, čím) být ponoukán k hněvu, k zlosti; trápit se 1: člověk se musí s těmi dětmi ustavičně z.; chci mít klid a ne se s někým z.; dej to pryč, já se s tím už z. nebudu 3. (s kým; ~) žít v nevůli, v nepřátelství; hněvat se 2: dva roky se (spolu) zlobili nemluvili ○ předp. do-, do- se, na-, na- se, po-, po- se, roz-, roz- se, u-, u- se, vy-, vy- se, za-; → nás. zlobivati, zlobívati se, zlobívávati, zlobívávati se (o) bez předp.