zloduch (*zlejduch, †zlýduch, Jir., Ner., nář. †zloch), -a m. (mn. 1. -chové, -ši, 6. -ších) 1. zlý duch; ďábel 1, rarach 1, ďas, satan 1, čert 1: věřit v z-y; to jako by nastrojil z.; toho keře se každý zlejduch chrání (Jir.); který zloch mi tě namátl do cesty? (Preis.) 2. (též *zlocha, -y ž., Preis.) ob. expr. zlý člověk, podněcovatel k zlému: z. nemůže milovat, může jen nenávidět (K. Čap.); zlodušský (*-dušný) příd. k 2: z. člověk; z. záměr, úmysl; → přísl. zlodušsky (*-dušně Havl.); → podst. zlodušství, -í s. zlodušská povaha; zlodušský čin