zlom, -u m. (6. j. -u) 1. odb. zlomení 1: les. z. kmene, větve (větrem, sněhem ap.); pap. pevnost v zlomu; geol. porušení původního uložení hornin (např. pokles, přesmyk), dislokace: stupňovitý z. 2. trhlina vzniklá zlomením (ve význ. 1): zlomy na filmech; skalní zlomy; délka zlomu lomu 3. náhlá změna směru (ve význ. 1, 4) něčeho; lom 3, přelom 2, převrat 1: z. hraniční čáry; z. ulice; křivka s ostrými zlomy; – kniž. z. v historickém dění; politický z. (Tvorba); revoluční z.; z. feudálního řádu; vývoj se zlomy; z. v situaci; hra měla v posledních minutách nečekaný z.; citový z. v životě mladého člověka; morální z. 4. výrazné rozhraní dvou časových úseků: na zlomu století devatenáctého a dvacátého přelomu; z. ledna a února