zlomený příd. 1. řidč. takový, v jehož směru je náhlá změna, zlom: stál z. v půli těla nachýlený; z-é paprsky zimního slunce (R. Svob.); expr. stál tu pivem celý z.; nějak z-m už jazykem děkoval za nevěstu a sebe (A. Mrš.) nejistým 2. duševně skleslý; zdrcený, zkrušený, ztrápený; rozvrácený: z-á vdova (A. Mrš.); z. život (R. Svob.); – z-á duše (Baar); → přísl. zlomeně: vypadat z.; → podst. zlomenost, -i ž.; — v. též zlomiti, z. se