zlomiti dok. (3. mn. -í, rozk. -lom, -lomme) 1. (co) k lomiti; zlámat, přelomit 1: z. hůl, tyč, větev; z. meč, kopí; z. si nohu, vaz; zlomená ruka; z. někomu vaz, přen. zničit ho (existenčně); slang. expr. zlom vaz! (přání zdaru); ♦ z. nad někým hůl ztratit důvěru v jeho nápravu n. přestat věřit v jeho schopnosti; mohl si (na tom slově, na té větě) z. jazyk nemohl (je) vyslovit, zakoktal se; polygr. z. sazbu upravit sloupcovou sazbu do stránek 2. (co) odchýlit od rovného n. rovinného směru: z. směr letu; z. kolínka v dětskou úklonku (Herrm.) ohnout; mysl. z. zbraň rozevřít (odklopit) zbraň při nabíjení 3. (co) zničit, rozbít 1, 3, zkazit 3, zmařit, zdolat 1, překonat 1, přemoci 1-3: z. kolo zcela porouchat; z. sílu armády; z. stávku, opozici; z. kouzlo; z. zlo (Z. Nej.); z. slib (Hál.) porušit; z. staré návyky; z. odpor, vzdor; z. odvahu, sebevědomí, vůli; z. rekord překonat 2 (sport.) 4. (koho, 4. p.) duševně rozvrátit; zkrušit 1, zdrtit 1: neštěstí ho nezlomilo; bída ji zlomila; — zlomiti se dok. 1. násilným ohýbáním, ohnutím, pod tlakem, úderem n. údery ap. rozdělit se na kusy; zlámat se, přelomit se 1: veslo se zlomilo při veslování; strom se zlomil v půli; větev se zlomila větrem 2. k lomiti se: z. se v páteři; z. se v kolenou; mysl. (o spárkaté zvěři) padnout (po ráně); – hněv, odpor se záhy zlomil; hlas se mu zlomil, začal plakat; z. se pod tíhou neštěstí být duševně rozvrácen; — ned. zlomovati, z. se