zlosyn, -a (1. mn. -ové) (*-synec, -nce, V. Mrš.) m. (*zlosynka, -y, †-synce, -e, Wint., ž.) kniž. člověk páchající zlo; zločinec: válečný z.; nebezpečný z.; přivedli ji jako z-ku (Jir.); zlosynský (*-synecký) příd.: řidč. z-ský skutek (Klicp.), záměr, úmysl; z-ecká ruka (Maria); → přísl. *zlosynsky (Nor), *zlosynecky (Maria); → podst. *zlosynectví (Maria), †zlosynství, -í s. zločinectví: krvavý obraz z. (Klicp.); *zlosynný příd. zločinný: z-á dráha (Mach.); z. čin (Ehrenberger); → přísl. *zlosynně (Šlej.); †zlosynstvo, -a s. (2. mn. -stev) 1. zločinectví, zlosynství: lupičství a z. (Wint.) 2. zlosynové (jako celek)