zlověst, -i ž. (mn. 3. -em, 6. -ech, 7. -mi) kniž. zlá zvěst: z. prokletá (Zey., Šlej.); *zlověstící, *zlověštící příd. zlověstný 1: setkal se s pohledem z-stícím (Jir.); z-stící ptáci (Krásn.); vrány z-štící chmuru (Staš.); *zlověstiti, *zlověštiti dok. (3. mn. -í) (co) věštit, ohlašovat (něco zlého): z. bouři; zlověstný (*zlozvěstný Merh.) příd. kniž. 1. takový, kt. věští něco zlého: z-á zpráva zlá; z-é znamení, tušení neblahé, nedobré; z. pohled; nastalo z-é ticho hrozivé; já, Petr Bezruč, z. sýček na těšínské věži (Bezr.) 2. přinášející zlo; zhoubný, zkázonosný: z-é války; z-á pýcha (Svob.); z-é revizionistické snahy (R. právo); → přísl. k 1 zlověstně: z. vyhlížet; z. se tvářit; → podst. k 1 zlověstnost, -i ž.; *zlověští příd. zlověstný 1: z. obraz smrti (Staš.); zlověštící, zlověštiti v. zlověstící, zlověstiti