zlovolník, -a m. (6. mn. -cích) kniž. a poněk. zast. zlovolný člověk: násilí z-ů (Choch.); bídný z.; zlovolný příd. kniž. a poněk. zast. mající zlou vůli; jsoucí projevem zlé vůle; zlý 1, 2, zlomyslný: z-í lidé; – z. úsměv, výraz ďábelský; z-é řeči; z-á pomluva; → přísl. zlovolně: z. někoho napadnout; → podst. zlovolnost, -i ž., zlovůle, -e ž. zlá vůle, zlomyslnost