zmar, -u m. poněk. kniž. 1. zkáza 1, zhouba 1, záhuba: z. města; z. nadějí; úplný z. všeho; nebezpečí zmaru; pracovat na z. něčeho; vše padlo v z. (Hol.); syn zmaru (Vrchl.) smrtelník *2. nezdar, neúspěch: želel Tyndina zmaru při vystoupení v Národním divadle (Čap.-Ch.); — v. též nazmar