zmocniti dok. (3. mn. -í) 1. kniž. a zast. (co, koho) učinit mocným, mocnějším: starat se o zvelebení a zmocnění Ruska (Havl.) posílení; z. síly národa (Sova) znásobit, umocnit 1, vystupňovat 2. (koho k čemu) dát někomu plnou moc k něčemu, pověřit jednáním: z. někoho k převzetí peněz; být (zákonem) k něčemu zmocněn; být zmocněn jednat; práv. zmocněný zástupce; zmocniti se dok. 1. (čeho, koho) mocí něco, někoho získat, uchvátit, něčeho dobýt: z. se vlády; z. se města, země podrobit si je; z. se obchodních trhů, výrobních prostředků ovládnout je; zmocnili se ho živého dostali, dopadli; z. se míče, dopisu uchvátit je; malíř se nezmocnil skutečnosti umělecky ji nezvládl; z. se slova začít mluvit (zprav. veřejně); z. se svých pocitů ovládnout, přemoci, potlačit je; muž se zmocnil ženy (násilím) se s ní pohlavně spojil; z. se vesla, přen. získat vládu, moc, rozhodování 2. (koho, čeho) nabýt nad někým, něčím moci, převahy; ovládnout 3: zmocnilo se jich zoufalství opanovalo je; zmocnil se jich zmatek; zmocnila se ho nemoc; dvorní pikle zmocnily se celé Evropy (Ner.); člověk se zmocnil všech stavebních materiálů nabyl jejich znalosti †3. vzmoci se 1, 4: oheň se rychle zmocnil (Kramerius) rozšířil se; zmocnila se v něm žádost očistit svou čest (Hál.) rozmohla se; – upadla, zmocnila se zase (Wint.) vzchopila se; ned. zmocňovati, z. se