zmrzačený, zmrzačelý, poněk. zast. zmrzačilý příd. takový, kt. byl zmrzačen n. zmrzačel: z-é děti; ruce z-é prací, při práci, od práce; z-ilí lidé (Ner.); přen. expr. cenzurou z. text klasiků zkomolený; les z. válkou zničený; z-á povaha pokřivená; z. život zkažený; — zpodst. zmrzačený, -ého m. řidč. mrzák 1: z. točil klikou kvičícího svého truhlíku (A. Mrš.); → přísl. *zmrzačeně (Těsn.); → podst. *zmrzačenost, -i ž. (Durdík)