zmužilý (†zmužný Klicp.) příd. 1. mající, projevující význačné (kladné) mužské vlastnosti; odvážný, statečný 1, srdnatý, neohrožený, nebojácný, smělý 1, udatný 1, mužný 2: z. voják, národ; z-á mysl; stavět se z-m; z. odpor; z-é odhodlání †2. mužný 1: z. věk (Erb.); spisovatel už dávno z. (Havl.); → přísl. k 1 zmužile (†zmužně Klicp.): z. se bránit; jít z. na smrt; → podst. zmužilost (†zmužnost Štěp.), -i ž.: dodat si z-i odvahy, smělosti; pozbýt z-i; bojovná z.; – zast. kouření bylo znamení z-i (Prav.) mužnosti