známý příd. (2. st. známější) (v přísudku a v doplňku též tvary jmenné znám, -a, -o,...) 1. takový, kterého zná široký okruh lidí, o kt. se ví: být znám v odborných kruzích; velmi z. odborník proslulý, věhlasný; koncert z-ého hudebního souboru populárního; výstava z-ch uměleckých prací; hanl. to je z. rváč a výtržník 2. takový, kt. je někomu dobře povědomý (z osobního styku, vlastního poznání ap.): setkat se se z-mi spolupracovníky; poznat po letech z-é tváře, z-á místa; vrátit se do z-ého prostředí; opakovat věci už z-é 3. (s kým) znající se osobně; zast. (kde) takový, kt. se vyzná, obeznámený: být znám s mnoha odborníky svého oboru; – zast. kdo je v Paříži z-ější, užívá omnibusu (Ner.); znám jsa v místnosti, postavil hůl do kouta (Něm.) 4. poněk. kniž. je známo, že... lidé vědí: je známo, že se dnes technika velmi rozvíjí; zpodst. známý, -ého m. (známá, -é ž.) známý člověk: jít ke známým; návštěva u dobrého z-ého; potkat se se starým známým; — zpodst. *známo, -a s. známé místo (Lang.); → přísl. k 2 známě: z. se na někoho usmát; vypadat z.; → podst. známost v. t.; — v. též neznámý