znění, -í s. 1. kniž. zprav. trvalý, nepřetržitý (jasný) zvuk, zvuky: z. zvonů; z. číší (Čech); rachotivé, nepřetržité z. (Mach.) 2. slovní podoba něj. textu; úprava formulace textu: z. nápisu; národní písně v lidovém z.; opakovat výrok v původním, doslovném z.; – upravit vyprávění do spisovného z. do spisovné verze; dopis tohoto z. obsahu; práv. plné, přesné z. zákona, vyhlášky, smlouvy; — v. též zníti