znalý příd. 1. poněk. kniž. (čeho, koho; zast. v čem) takový, kt. je s něčím, někým seznámen, vyzná se v něčem; obeznalý, obeznámený (s čím), zkušený 1 (v čem): být z. poměrů, prostředí informovaný o nich; je z. lidí a života; člověk světa z.; zast. je už v tom ouřadě z. (Rais); bystré a z-é oko (Pal.) 2. poněk. kniž. a poněk. zast. (čeho, v čem) takový, kt. něco zná, ovládá, umí: písma z.; advokát z. práv, je z-á mocných kouzel (Zey.) †3. znatelný, zřetelný, viditelný 1, jasný 4: písmo sotva z-é (Rais); ušlapaná neb aspoň z-á pěšina (Šmil.); → přísl. znale: řidč. kniž. z. mluvit (Nohejl) informovaně; – zast. starost a utrpení z. tváře povoraly (Tyl) znatelně; → podst. znalost v. t., v. též neznalý