znamení, -í s. 1. zřetelný pokyn sloužící k upozornění na něco, k oznámení něčeho: z. rukou, posunkem, očima (aby někdo odešel ap.); dávat z. píšťalou k začátku hry, zápasu; výstražné z. červeným světlem signál; ozvalo se poplašné z. (houkačkou, sirénou) 2. úkaz vykládaný jako oznámení něj. události ap.; předzvěst 1: duha se pokládá za dobré z.; výklad různých z., která se ukázala (Vanč.) 3. co je zřetelné, jasné jako projev něčeho, stopa po něčem: horečka je z-m nemoci známkou; nerozřezaná kniha je z., že ji nikdo nečetl svědectví; dát prst na ústa na z. ticha; přikývnout na z. souhlasu; mírové úsilí je z. naší doby; jarní móda je ve z. svěžích barev 4. názorné označení, viditelné vyznačení něčeho na něčem; znak I 2: šifra jako z. podpisu; stará domovní z.; mít zvláštní (tělesné) z.; vypálit dobytku do kůže z.; udělat si z. na něčem; zast. výbava se z-mi (Wint.) monogramy; z. otázky (Ner.) otazník; uvozovací z. (Ath.) uvozovky; přen. vtisknout uměleckému dílu z. své osobnosti; ♦ mít na čele Kainovo z. být poznamenán jako špatný člověk, nést potupu, kletbu; úř. z. ruky 5. každý z dvanácti dílů zvěrokruhu: z. Střelce, Kozoroha; narodit se ve z. Raka 6. poněk. zast. předmět sloužící k označení, vyznačení něčeho; odznak moci, úřadu, hodnosti: (knížka,) kde z. založeno bylo (Jir.); právní z. rychtářovo byla hůl (Něm.); z. důstojenství císařského (Pal.); knížecí z. (Vanč.) erb; → zdrob. znamínko, znaménko v. t.; expr. *znamínečko, -a s. (Tyl)