znaviti dok. (3. mn. -í) kniž. a poněk. zast. (koho, co) unavit, vyčerpat 3, vysílit 1: zrak můj už znaven (Ner.); štěstím znavená usínala (Jir.); — znaviti se dok. kniž. a poněk. zast. unavit se 1, vyčerpat se 1, vysílit se 1: notně se znaviv, usedl (Jir.)