znechutiti dok. (3. mn. -í, trp. -cen) 1. (koho, 4. p.; komu co) zbavit někoho chuti k něčemu, zájmu o něco; zošklivit, zprotivit, otrávit (hovor. expr.); zprav. trp. být znechucen (čím, kým) pozbýt chuti do něčeho, ztratit zájem o něco kvůli něčemu, někomu: z. mládež mentorováním; z. někomu práci; z. návštěvníkům pobyt pokazit; – být znechucen pomluvami disgustován *2. (co) pokazit chuť něčeho: (káva) není znechucena cikorií (Hol.); — znechutiti se dok. (komu) přestat být vyhovující, příjemný ap.: studium se mu znechutilo omrzelo ho; — ned. znechucovati, z. se