znectíti dok. (3. mn. -í, rozk. -cti, -ctěte, min. -ctil, trp. -ctěn) kniž. a poněk. zast. (koho, co) zbavit cti (ve význ. 1, 2); potupit, pohanět 2, zhanobit, zneuctít: z. české spisovatele (Nezv.); z. pomluvou jeho památku; vlas šedivý byl znectěn (Vrchl.); – řidč. drogami (ji) svedl a znectil (K. Čap.) znásilnil