znemožniti dok. (3. mn. -í) 1. (co) učinit nemožným (ve význ. 1): z. nepříteli akci zmařit; rušením z. poslech zamezit, zabránit v něm; úmyslně znemožněné vyšetřování 2. expr. (koho, co) učinit nemožným (ve význ. 2): společensky někoho z. zbavit dobré pověsti, autority ap.; svým drzým chováním se zcela z.; z. třídu před inspektorem