zničiti dok. (3. mn. -í) (co, koho) k ničiti: kroupy zničily úrodu; z. škůdce; spálit nebo jinak z. staré stvrzenky; z. si na cestách oblek silně poškodit; vyhodit opotřebováním zničené věci; z. si zdraví namáhavou prací zkazit; – z. obchodního konkurenta zruinovat; finančně se z.; opilec zničil rodinu existenčně; z. nepřítele zahubit, zahladit; z. nepřátelské vojsko porazit; z. děvče zneuctít; přen. expr. být zničen náhlou zprávou zdeptán, zdrcen