zobati ned. (1. j. -u, -ám, rozk. -ej, přech. přít. -aje) 1. (co; ~) zobákem uchopovat a polykat (potravu): z. zrní, drobty klovat; kuřata, slepice zobají; z. (někomu) z ruky, přen. ob. (o člověku) být krotký, neostýchavý; přen. expr. děti zobaly maliny, jahody jedly; zř. jeřáby zobou žoky kávy (Pujm.) uchopují 2. řidč. (kam) zobákem ťukat; klovat 2, klofat 1: (holubička) mu do tváře zobáčkem zobala (Něm.) ďobala ○ předp. na- se, o-, po-, se-, vy-, za- se; → nás. zobávati ○ předp. o-, se-, vy-; — dok. zobnouti