zotročiti [s-o- i zo-] dok. (3. mn. -í) (koho, co) k otročiti 3; podmanit 1, 2, porobit I, podrobit 1, 2: z. dělný lid (R. právo); zotročení ducha (Mach.) ujařmení; – z. národy pokořit; z. ženu v domácnosti; — *zotročiti se dok. otrocky se podřídit, poddat se 1, podrobit se 1: běda zemi, jež se zotročila (Heyd.); — ned. zotročovati, z. se