zoufalý (†zoufanlivý Tyl, Vrchl., †zoufalivý Čech) příd. 1. takový, kt. si zoufal n. zoufá: hladem, bídou z.; být z. nad svým neštěstím; z. ze situace nešťastný 2. vyjadřující zoufalství, budící zoufalství; beznadějný 1: z. čin, boj, odpor; z-é odhodlání, protesty, pokusy; z-á touha, snaha, nálada, víra; z. výkřik, pláč, žal; – z. stav neutěšený, dezolátní; z-á situace, chvíle bezútěšná; z-á politika 3. ob. expr. neobyčejně a zprav. nepříjemně, bezútěšně veliký n. malý: z. nesmysl; z-é mzdy; to je z-é, co mám práce velmi mnoho; — zpodst. *zoufalo, -a s. zoufalství: z. noci (Slád.); → přísl., zprav. k 2, 3, zoufale (†zoufanlivě Tyl, †zoufalivě Tyl): z. naříkat; z. bojovat, bránit se; z. odvážný, upřímný; – ob. expr. čekat z. dlouho velmi; *zoufalo: z. je pohleděti (Mach.); → podst. zoufalost (†zoufanlivost Štěp., †zoufalivost Nejedlý), -i ž. zoufalství, zoufání: divoká z.; udělat něco ze z-i