zoufalec, -lce (†zoufanlivec, -vce, Sab.) m. (zoufalkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní, Tyl) zoufalý člověk: naříkat, bušit do dveří jako z.; z. dohnantý k sebevraždě; pochovávat z-e (Til.) sebevraha