zpěvný příd. 1. (o ptácích) charakterizovaný zpěvem; řidč. (o člověku) mající zálibu ve zpěvu; zpěvavý 1: z-í ptáci pěvci (zool.); drozd z.; – z-é děvče (Nov.); jsme národ z. a hudebný (Vlč.); zř. z. duch (Čech) básnický 2. určený, způsobilý pro zpěv; hodící se ke zpěvu: z-é ústrojí; – z-á operní árie 3. znějící příjemně jako zpěv, lahodící sluchu; melodický 2, libozvučný, lahodný 1: z-á melodie; z. ráz italštiny; z-á nářečí; z. verš (Ner.); z-á píšťalka (K. Čap.) 4. řidč. týkající se zpěvu: z-á vášeň (V. Mrš.) ke zpěvu; z-á škola (R. Svob.) pěvecká; z-é cvičení zpěvní; z-é hodiny (Jir.) zpěvu; → přísl. k 1, 3, 4 zpěvně (*zpěvno Hál.): mluvit z. zpěvavě; – její hlas zněl z. a mladě melodicky; přen. potok z. klokotal (Nov.); hud. cantabile; – řidč. venkov z. pustne (Lier) pokud se týká zpěvu; → podst. k 1, 3 zpěvnost, -i ž.: z. Slovanů záliba ve zpěvu, nadání k němu; – z. chodského nářečí zpěvný ráz; z. písní melodičnost, libozvučnost