způsobilý příd. 1. (k čemu; pro co; poněk. zast. za co; ~) mající k něčemu potřebné vlastnosti; schopný 1, vhodný: chlapec z. k technickému povolání; byt z. k obývání; je méně z. pro těžké tělesné práce; lidské oko není z-é vidět tak malé předměty není s to; loď z-á, aby unesla velké náklady; jurista je z. za úředníka (Mach.); práv. občan z. k právním úkonům; veř. spr. vozidlo z-é k jízdě; dopr. letadlo z-é k letu †2. vůbec mající dobré vlastnosti; způsobný 1: ruce, ačkoli zavalité, nicméně přece z-é (Prav.) obratné; – z-é mravy (Tyl) †3. uzpůsobený (ve význ. 1): zpodobující muže divně a potvorně z-é (Jir.); → přísl. k 2 způsobile: zast. počínat si z. (Preis.) způsobně; → podst. k 1, 2 způsobilost, -i ž.: pracovní z.; práv. z. k právním úkonům; veř. spr., dopr. z. k dopravě úřední ověření schopnosti dopravního prostředku k provozu: letová z.; – zast. nemáte u dam potřebí zbraní jiných než zdvořilosti a z-i (Ner.)