zploditi dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (koho, co) k ploditi 2, 4, 5: z. dvě děti; z. četné potomstvo; přen. kniž. národ, který zplodil Štítného, Chelčického (Durdík) zrodil; – kniž. lež zplodila nedůvěru vyvolala, vzbudila; chyba zplodí zpravidla další chyby má za následek; z. zmatek (Jir.) způsobit; – kniž. a expr. z. báseň, referát vytvořit, napsat; — ned. zplozovati