zpytovati (*zpytati Svob.) ned. 1. kniž. a zast. (co, koho) (pečlivě) zkoumat 1, pozorovat 1: z. své nitro; z. své žití (Hál.); jako by v ní (tváři) zpytovala (Jir.); zpytovala se a bez obalu si to přiznala (Staš.); náb. z. svědomí (v katol. církvi) uvědomovat si své hříchy, zvl. před zpovědí 2. zast. hovor. (co) ptát se, vyptávat se, dotazovat se (na něco, zprav. přísně): "znáte deklamátora?" zpytoval Antonín (Ner.); zpytovala maminka, kam tak spěchám (Herrm.) 3. kniž. a zast. (co) (vědecky) studovat 3, bádat 1 (o čem): badatelové dějin člověčenstva budou rok 1848 se zvláštním zápalem z. (Havl.); zpytování archeologické (Ner.) ○ předp. pro-, vy-, za-