zraditi dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (koho, co; ~; †nad kým Čech, čím Pal.) dopustit se zrady, spáchat na někom, něčem zradu, stát se zrádcem: z. národ, vlast; zradí nás jak Jidáš Krista; v rozhodné chvíli zradil; předáci zradili stávkující; z. víru, své zásady zpronevěřit se jim, zříci se jich 2. poněk. zast. a kniž. (koho, co; koho, co komu, na koho) prozradit 1, vyzradit: mučili ho, ale nikoho nezradil; mírně přikládal na oheň, aby zář a dým jich nezradily (Jir.); ani slovem nezradil, co cítil (Jir.); nikdy to na něho nezradila (Svět.) 3. poněk. zast. (koho, 4. p., od čeho, z čeho) odradit 1, odvrátit 2; (komu co) rozmluvit 1: zradil jej od cesty (Vrchl.); lékař zradil mě od dalších studií (Arb.); z úmyslu mého mě nic nezradí (Tyl); mysl. z. zvěř poplašit ji (neopatrným šouláním, častým vábením ap.); z. psa hrubým zacházením n. bitím ho učinit bázlivým; – mluvil jsem s ním o tom (o penzi), ale zradil mi to (Rais); tu známost mu musím z. (Ner.) 4. poněk. zast. (koho, 4. p., komu) odradit 2, odstrašit: nerad by si hosty zradil (Něm.); — zraditi se dok. poněk. zast. 1. prozradit se 1: ani slůvkem nezradil se (Slád.); ani nehlesli (lupiči), by se řečí nezradili (Staš.) 2. projevit se 1, ukázat se 2, prozradit se 2: ♦ podvod a klam zradí se sám (přísloví) 3. řidč. (~; od čeho) upustit od přízně k někomu, něčemu; odradit se: proto se mně už dvě nevěsty zradily, že prý tuze křičím (Něm.); staří Boubínští částečně se zradili od sňatku toho (synova) (Podl.) ○ předp. pro-, pro- se, vy-, vy- se; — ned. zrazovati, z. se, zrázeti, zrážeti