zrak, -u m. (6. mn. -cích) 1. (jen j. č.) smysl, kterým se vnímá světlo, barvy, tvary ap. reálného, hmotného světa a kterým se orientujeme v prostoru; orgán vidění: mít dobrý, špatný z.; orlí z., přen. bystrý; napínat, zbystřit z.; kazit si ve tmě z.; ztratit z., přijít o z. oslepnout; z. už mu neslouží vidí špatně; klame tě z. vidíš nesprávně; – ust. spoj. nemohl (u)věřit svému zraku (po)divil se; přen. kniž. tvůrčí z. (Šal.) schopnost vidět tvůrčím způsobem; vnitřní z. (Ner., V. Mrš.); duševní z. (Herb.); zř. duchový z. (Sova) představivost, obrazivost, imaginace; přechází ho (mu) z. i sluch je oslněn, ohromen ap.; med. vady zraku 2. kniž. oko (ve význ. 1), oči: (dívka) má černý z. (Mach.); sklopit, pozvednout zraky; zavřít zraky, přen. (Zey.) usnout, euf. zemřít; expr. protřít někomu z. přivést ho k správnému poznání; ob. expr. vytřít někomu z. překvapivě vyzrát na někoho, napálit, překonat někoho; poněk. zast. ježkovy zraky zvolání vyjadřující prudké hnutí mysli, údiv, překvapení ap. (nabylo citosl. rázu) 3. kniž. pohled 1: upřít, upírat z. na někoho; dotěrné zraky mužů; z. jeho padl na mne pohlédl na mne; poněk. zast. (dívat se) na výchovu jiným zrakem (Kun.) posuzovat ji jiným hlediskem, jinak ji hodnotit, posuzovat; přen. obracet zraky k něčemu pozornost; zast. politický z. (Pal.) politický rozhled, politické vzdělání