zrno, -a s. (6. j. -u) 1. (6. j. též -ě) plod obilnin n. semeno někt. rostlin: žitný klas plný zrn; lesklá zrna kukuřice; kávová zrna; hořčičné z.; vydrolit zrna z klasu; oddělit z. od plev, přen. cenné od bezcenného; ječné z., přen. hnisavým zánětem zduřelá žlázka na okraji očního víčka; řidč. mlátit hluché z. jalově, planě mluvit; omílat staré věci; konat zbytečnou práci; zeměd. tvrdé z. jakostní, z kt. se vymele hodně krupice 2. hromad. obilí 2: dva pytle zrna; publ. boj o z. o včasnou sklizeň 3. co vzhledem, kulatým, oblým tvarem zrno připomíná: z. písku, zlata; zrna hroznů, rybízu bobule; růžencová zrna (Jir.) kuličky; hrubší z. malířského plátna zrnitý povrch; přen. (kamarádi) na něho nevěděli o z. méně než on na ně (Olb.) o nic; ve spoj. ani z. (čast. zrnko) něčeho vůbec nic: není na tom ani z. pravdy; odb. drobná tuhá částice hmoty charakterizovaná velikostí a tvarem: tech. zrna brusiva, brusná; z. kovu; hut. z. strusky; z. oceli; stav. cementová zrna; zrna kameniva; horn. uhelné z.; geol. křemenné z.; fot. z. bromidu stříbrného; potrav. sýrové z.; kefírové z.; z. másla; cukr. krystal cukru v cukrovině; bot. pylové z. částečka pylu 4. vnitřní n. základní, podstatná, zprav. nejlepší část něčeho; jádro 2: křemen zrna nejtvrdšího (Stroup.); je v něm dobré z.; člověk hrubšího zrna charakteru; nadávky nejsprostšího zrna druhu 5. minc. váha drahého kovu v minci; zdrob. zrnko v. t.; expr. zdrob. zrníčko, kniž. zrnéčko, poněk. zast. a nář. zrnečko (Staš.), -a s. (6. mn. -ách); příd. zrníčkový, kniž. zrnéčkový