zrovna přísl. 1. hovor. právě 1-3: z. jsme obědvali; z. jsem ti chtěl volat; z. nemám nic na práci; je tomu z. pět let; kniha z. teď vyšla; – z. to se mně nelíbí; proč jste navrhli z. jeho?; mám toho z. dost; z. proto tam musí jít; ve spoj. z. takový, z. tolik, z. tak jako... úplně, stejně: má z. takový kabát jako já; mám z. tolik peněz jako ty; je z. tak starý jako ty; ob. ve spoj. z. tak, tak z., z. to v nejnutnějším množství, právě tak, právě tolik, přesně: mám z. tak na večeři; s penězi vystačím z. tak měsíc; mám to tak z. tak; té látky je na sukni tak z.; dělal z. to nejnutnější pouze; (s pokleslým významem) to z.! vůbec ne; půjdeš za ním! To z.! ani mě nenapadne; – nebylo to z. lehké; radost z toho z. nemám; nebyl z. ochotný zvlášť; nevypadá z. zdravě příliš; nebyl z. hrdina vůbec ne 2. hovor. v nejtěsnější místní blízkosti: z. u lesa přímo, právě u samého lesa; lampa visí z. nad stolem, z. pod okny teče potok 3. hovor. vyjadřuje přibližnost, blízkost k něj. mezi; přímo 5, skoro 1, téměř, takřka, málem 1, bezmála: z. se ho lekla, jak vypadal; z. hltal jeho slova; to je z. neuvěřitelné; z. sibiřská zima; z. zázračný lék 4. hovor. poněk. expr. schválně 2, naschvál 2: a z. tam půjdu!; z. to neudělám; (a) z. ne! 5. řidč. poněk. zast. přímo 1, 2: nemusí se jíti z., křivé cesty také někdy vedou k cíli (Havl.) rovně, rovnou; – řidč. stát z. (Čap.-Ch.) zpříma, vzpřímeně 6. řidč. ob. bez zastávky, přerušení, okliky; rovnou 2, rovně 4, přímo 3: přijdou od starosty z. domů (Šír); z klenuté síně vcházelo se z. do světnice (Šmil.); z. lidem do oken jsem viděla (Něm.) †7. upřímně, otevřeně 1, přímo 4, rovnou 3: (když už se ptáš,) tak ti z. povídám, hezké že to je (Rais); nikdy ani z., ani postranně (není dovoleno se vzbouřit) (Havl.)