zručný příd. 1. takový, kterému jde práce od ruky, kt. umí rychle a dobře pracovat n. vůbec něco dělat; obratný 1, šikovný 1 (ob.), dovedný: z. řemeslník; z-á švadlena, písařka; mít z-é ruce 2. řidč. rychle, dobře provedený: z-á práce dovedná; (dal mu) z. pohlavek (Včel.); → přísl. zručně: z. pracovat, počítat; – řidč. upadne tak z., že se neuhodí (Štefl); → podst. zručnost, -i ž.: nabýt v práci z-i