zrušiti dok. (3. mn. -í) (co) 1. k rušiti 1: z. kláštery, továrny; z. prodejnu; z. noční směny; z. výnos, nařízení odvolat; zrušení roboty, poddanství odstranění; z. slovo, slib, přísahu porušit; z. stanici; práv. z. rozsudek, rozhodnutí, včel. z. matku odstranit vadnou a nahradit ji jinou, ušlechtilejší 2. řidč. k rušiti 2: z. záměry zmařit, překazit; jediné slovo zrušilo mé štěstí (Tyl); zranění koně zrušili Uhrů šik (Jir.) přerušili †3. zbořit, zničit: zrušte chrám tento a ve třech dnech zase vzdělám jej (bibl.); viděl město zrušené, vybité a vyloupené (Čel.); — ned. zrušovati; — rozl. od vzrušiti