ztišiti dok. (3. mn. -í) (co, koho) učinit tichým, tišším: z. hlas; z. kroky; z. hluk stroje; – z. vystrašené děti uklidnit; z. bolest, hlad; z. hněv, vzrušenou mysl; z. rozbroje; — ztišiti se dok. ztichnout: hluk se ztišil; hlediště se ztišilo; – vítr se ztišil zmírnil se; bolest se ztišila; spory se ztišily ustaly, pominuly