ztracený příd. 1. takový, kt. byl ztracen (ve význ. 1-4, 7) n. se ztratil(ve význ. 1, 2): z-á kniha; považovat peníze za z-é; – z-á stopa; – z-é mládí; z-é blaho; z-á chuť k jídlu; – z. čas promarněný; – z-á bitva prohraná; vyhrát závod takřka z.; z-é pozice; ♦ chodit jako z-á ovce být roztržitý, bezradný, nevědět kudy kam; horn. z-é stojky, nářadí ponechané na pracovišti (v zakládce, ve vrtu ap.); hut., tech. z-á hlava horní část ingotu, kt. se před jeho tvářením oddělí; z. model použitelný jen pro jedenkrát 2. vzdálený světa, ležící stranou; odlehlý 1, zapadlý 3, vzdálený 2 (místně): z. kout; z-é vesničky; ust. spoj. expr. z-á varta odlehlé místo, samota 3. poněk. kniž. v něčem skrytý, stěží viditelný, pozorovatelný: ulice ve tmu z-é (Jir.); pohled z. v neurčitu (K. J. Ben.); kuch. z-á vejce bez skořápky uvařená v okyselené vodě 4. propadlý špatnému životu n. vůbec živoření, mravní zkáze: z. člověk; z-á existence ztroskotaná 5. jsoucí v beznadějném stavu (duševním n. tělesném): lékaři prohlásili případ za z.; — zpodst. ztraceno, -a s. (6. j. -u) (zprav. ve spoj. do ztracena) místo, kde se něco ztrácí (ve význ. 3), mizí, končí: ušít záhyb sukně na horním konci do z-a; dívat se do z-a do velké dálky; → přísl. ztraceně řidč.: kniž. toulat se z. bůhvíkde (O. Schein.) bez urč. cíle; → podst. ztracenost, -i ž.: pocit osamělosti a z-i; morální z. (Ner.); — v. též ztratiti, z. se