zuřiti ned. (3. mn. -í) 1. nepříčetně a zprav. ničivě si počínat (zejm. jako projev ztráty rozumu); běsnit: pominutý počal z.; zuření šílence 2. expr. (o člověku) projevovat hluboké rozčilení, prudce, silně, bez ovládaní se zlobit; vztekat se 1, soptit 3: zuřil nad dopisem; propuštění dělníci zuřili; zuří, že ho vyžene; zuřící dav; přen. poraněný medvěd zuřil 3. expr. (o přírodních, sociálních ap. jevech) živelně, ničivě se projevovat: požár, vichřice zuří; venku zuřila sněhová bouře běsnila, řádila; zuření hromu; boj zuřil; zuřily války; zuřil hlad; zuřila nezaměstnanost ○ předp. na- se, roz-, roz- se, vy- se, za-; → nás. zuřívati