zub, -u m. (6. j. -u) 1. pevný, tvrdý útvar v čelisti sloužící ke kousání a rozmělňování potravy (u zvířat též k obraně): bílé, zdravé, zkažené zuby; falešné zuby; zlaté zuby se zlatou korunkou; pes vycenil zuby; šelma zatíná zuby do kořisti; zaječí zuby vyčnívající přední řezáky; má koňské zuby velké žluté; dítě dostává zuby začínají mu růst mléčné zuby; bolejí ho zuby; dát si vytrhnout z.; skřípat, drkotat, cvakat, jektat zuby; ulomit si kus zubu; vylomit si o něco, na něčem zuby, přen. neuspět, ztroskotat; vyrazit někomu zuby; zatnout zuby, přen. ovládnout svůj hněv, netrpělivost, bolest ap.; ukázat někomu zuby, přen. projevit sílu, prudkost, moc; ust. spoj. odpovědět, zasyknout, procedit (expr.) mezi zuby, skrz zuby nezřetelně, neochotně, opovržlivě ap.; nechce mi to přes zuby nemám odvahu to říci; mumlat do zubů tiše mluvit; ozbrojený až po zuby dokonale, důkladně; přen. odolávat zubu času stárnutí, chátrání; expr. dělat si, brousit si, dostat na něco zuby mít laskominy; dělat si chutě; brousit si zuby na někoho chystat se naň; mít někoho, něčeho plné zuby, až po zuby, mít někoho, něco v zubech nenávidět ho, to; hledat, dostat něco na z. něco (dobrého) k snědku, k jídlu, na ochutnání; podívat se někomu, něčemu na z., na zuby dobře si prohlédnout, zkontrolovat ho, to; dát někomu do zubů udeřit ho do tváře; vynést někoho v zubech vyhodit; držet jazyk za zuby mlčet, zachovávat tajemství; před ním zuby na zámek! mlčet; držet se něčeho zuby nehty, bránit se zuby nehty vší mocí; sušit zuby mít hlad; seká zubem (ob.) nadává; oko za oko, z. za z. (pořek.) oplácej stejným; padni, praskni oko nebo z. ať se stane cokoli; darovanému koni na zuby nehleď (přísloví) dary se nemají přísně posuzovat; anat. třenový z.; mléčné zuby; z. moudrosti; zool. jedový z. (hadů); často v lid. i odb. názvech rostlin: babí z. podbílek; bot. kandík psí z.; zeměd. koňský z. 2. část nástrojů připomínající špičatým tvarem zub: z. vidličky, hřebene, hrabice; z. klíče; tech. účinná část několikabřitého nástroje: zuby frézy, pily, závitníku; břit zubu; rozteč zubů; zeměd., zahr. z. znamenáku 3. zářez, poškození na ostří nástrojů v podobě zubu (ve význ. 1): nůž plný zubů; z. na sekeře, kosa samý z. 4. vůbec (ostrý) výčnělek, nerovnost na něčem: zuby hradeb; vrchol Ostrého se dělí na několik zubů (Krásn.); zuby a zářezy na listu; tech. zuby (na ozubených kolech) výčnělky na jejich obvodu vzájemně zabírající při přenosu pohybu, ozubení; zdrob. zoubek, zoubeček v. t.