zvážiti dok. (3. mn. -í, rozk. -važ) (co, koho) k vážiti 1-4: z. kufr, košík jablek; zvážil se na váze; – řidč. zvážil balíček v ruce, na dlani potěžkal; – kniž. z. své síly, situaci posoudit; soud zváží všecky okolnosti uváží; – řidč. kniž. závažím změřená a zvážená zeď (Čap.-Ch.); chrabrá smrt zváží víc než bídný život (Slád.) bude mít větší váhu, cenu; — ned. zvažovati